Lehké písčité půdy
Na tomto typu půd často naleznete ječmen myší, mateřídoušku, kakost a mák vlčí. Písčité půdy jsou chudé na jílovité složky a organické látky. Skládají se z poměrně velkých zrnek křemene, která mají špatnou soudržnost. Mohou jen obtížně zadržovat vody a živiny a snadno vysychají.
Ke zlepšení půdy proto zapracujte několikrát v roce menší množství jílovité moučky. Ta obsahuje mnoho cenných stopových prvků a bobtnavé jílovité částečky. Půda potom lépe jímá vodu. Tato moučka podporuje tvorbu jílových a humusových komplexů.
V době vegetace přihnojujte kompostem a výživu doplňte mořským vápencem. Velmi důležité je pravidelné celoroční mulčování nebo zelené hnojení z rostlin vytvářejících hojně zelené hmoty, například svazenky. Rozsekanou na malé kousky ji zaryjte do půdy nejpozději v létě.
Přirozené hnojení dusíkem zajišťují bobovité rostliny, např. vlčí bob, lucerka, peluška, hrách, jetel, vojtěška či fazole. Na kořenových hlízách vážou vzdušný kyslík, který je později dostupný i ostatním rostlinám. Předností písčitých půd je snadné obdělávání a rychlé prohřívání.
Ulehlé jílovité půdy
Ukazatelé těchto půd jsou jitrocel větší, heřmánkovec, pýr, pcháč. Tyto půdy jsou málo propustné pro vodu a vzduch. Čím je v půdě větší podíl jílu, tím hůře se půda provzdušňuje.
Jílovité půdy jímají mnoho vody. Jsou složené z jemných částeček, které vrstevnatě leží těsně nad sebou a mohou nabobtnat. Čisté jílovité půdy mají naprostý nedostatek vzduchu. Jsou buď příliš vlhké, anebo v období sucha ztvrdnou na kámen (sušený jíl je skutečně stavebním materiálem - vepřovice - sušené cihly z jílu).
Těžké a jílovité půdy musíte do hloubky nakypřit a do půdy zapracovat jemně nasekanou slámu nebo zpola zetlelý kompost. Hluboce kořenící rostliny, např. vlčí bob, kostival či brutnák, v pozdním létě posekejte, rozsekejte na malé kousky a zapracujte do půdy. Ve skupině okrasných rostlin jak u dřevin, tak u bylin najdete řadu druhů a odrůd, kterým právě těžká a jílovitá půda plně vyhovuje.
Kyselé půdy chudé na vápník
K nim patří především všechny rašelinné půdy, které jsou velmi bohaté na organické látky a chudé na minerály a živiny. Častými planými rostlinami na těchto půdách je jetel rolní, vilka rolní, ostřice a ohnice.
Na kyselých půdách můžete na zahradě již v prvních letech založit divukrásné vřesovištní výsadby nebo vyvýšené záhony. Ve skutečnosti to vyžaduje trochu času. Jímavost půdy zlepšíte rozhozem čedičové moučky, moučky z jílových minerálů. Podíl chybějících živin vyrovnáte zetlelým hnojem.
Tyto půdy bývají někdy mokré a potřebují drenáž. Příliš kyselou reakci upravíte vápněním. Nejvhodnější je mletý vápenec. Nehašené vápno je sice účinnější, ale popálí rostliny. Vápno nepoužíváme současně s chlévskou mrvou, protože z půdy vytlačuje dusík ve formě čpavku.
Zamokřené půdy
Typickými rostlinami pro takové půdy jsou např. řeřišnice luční, bojínek, přeslička rolní a kohoutek. Mokré půdy jsou buď silně ulehlé, mají spodní vrstvu zadržující vodu, nebo leží na břehu potoka či rybníka. Pobřežní půdy snadno upravíte výsadbou z vlhkomilných nebo bahenních rostlin. Jejich kořeny přirozeně drenážují půdu.
Pro pěstování užitkových rostlin drenážujte zamokřené půdy. Před položením drenáží se poraďte s odborníkem. Jednou proříznutý půdní profil drenážuje po staletí, v některých půdách se drenáže rychle zanášejí.
Mokré půdy jsou většinou kyselé (mino krasové a vápencové oblasti). Hodnotu pH snadno zjistíte péhámetrem. Leží-li hodnota pH pod 5,5, měli byste ji neutralizovat vápencem, mořským vápnem nebo čedičovou moučkou.
Hlinito-jílovité těžké půdy
Výskytem pryskyřníku plazivého, smetanky, lipnice obecné a mochny husí se vyznačují hlinito-jílovité půdy. Mají-li větší podíl jílu, jsou pro půdní organismy málo provzdušněné. Nakypříte je zarýváním organického materiálu (nasekaná sláma, štěpky, drcená kůra a větvičky). Tím rovněž zlepšíte pravidelný přísun vody ke kořenům.
Během vegetace tyto půdy často kypřete okopáváním a plečkováním. Na jaře rozhoďte mletý vápenec. Užitečné je také pěstování hluboce kořenících rostlina, např. kostivalu, brutnáku nebo vojtěšky. Po nich v následujícím roce vysaďte rostliny s bohatě rozvětveným kořenovým systémem, např. měsíčky, slunečnice nebo svazenku, které navíc ještě krásně kvetou.
Velmi dobrou předkulturou v těžkých půdách chudých na humus jsou brambory. Pozemek před výsadbou vždy pohnojte kompostem. Hustá síť jemných kořenů brambor provzdušní půdu a olistění ji chrání před vysušením.
