Lidé, kteří mají ,zelené ruce', by přiměli ke květu
snad i umělou kapradinu. Ostatní se snaží, aby to
u nich na zahradě vypadalo k světu,
a po tuhé zimě či parném létě jen smířeně sčítají
ztráty. Jedněm i druhým usnadní život dobře
vybrané rostliny: krásné, a přitom odolné,
vytrvalé a nenáročné. Zkrátka takové, které si
poradí samy.
Výběr květin by se vždycky měl přizpůsobit
prostředí, v němž budou růst.
Slunná
zahrada s propustnou půdou je ideálem
středomořských květin, stinná tišina pod
korunami stromů poskytne domov druhům,
které pocházejí z lesů a hájů, a kamenitá stráň
se zase může proměnit v nekonečnou skalku.
Jenže co s obyčejnou zahradou, jakých je
všude kolem dvanáct do tuctu? I pro takovou
se najdou vděčné rostliny, které si nevybírají,
přežijí mráz i sucho a pořád vypadají hezky.
Lenovník (Phormium) připomíná hnízdo mečů
zapíchaných do země. Podle odrůdy mohou být
zelené, žluté, růžové či vínové i různobarevné
pruhované. Roste na slunném i polostinném
stanovišti s propustnou půdou. Je ale choulostivý
na zimu, takže se v chladných oblastech pěstuje
jako přenosná rostlina v nádobě.
Kontryhel (Alchemilla) - kromě něžně žlutavých kvítků má kontryhel pro své pěstitele ještě bonus - stříbrné
řetízky kapek na listech. Není to rosa ani déšť,
ale přebytečná voda vytlačená z listů. Nejčastěji
pěstovaný druh, kontryhel měkký (Alchemilla mollis),
se doporučuje jako stínomilná trvalka
- snese však i slunce a je nenáročný na půdu.
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia) u nás
planě roste na vlhkých lukách a v křovinách u
břehů řek i rybníků. Na slunném či polostinném
stanovišti s vlhkou půdou tvoří husté koberce.
V květnu až červenci se osype jasně žlutými
kvítky - a kdyby vám to bylo málo, vyzkoušejte
zlatolistou odrůdu Aurea.
Mahonie (Mahonia). Jen před málokterou chalupou
chyběla nenáročná stálezelená mahonie.
Mohla (a dosud může) růst na slunci, v polostínu i
stínu, a ani půdu si nevybírá. Je jich několik druhů, najdou se plazivé i vzpřímeně rostoucí a některé z nich během let
vyšplhají i do třímetrové výšky.
Skalník (Cotoneaster) se uplatní na skalce,
v živém plotu, ve skupině keřů i jako solitéra.
Každý z asi 50 druhů se na jaře pochlubí bílými
květy a na podzim červenými plody. Může růst na
slunci i v polostínu v každé zahradní půdě. Plody
jsou jedlé, a tak se nemusíte bát, že si zvědavé
děti ublíží.
Plamének (Clematis) - málokterá venkovská zahrada se obejde bez
plaménku. Ale který z dvou stovek
druhů a nespočtu kultivarů je ten pravý?
K nejméně náročným příslušníkům tohoto
početného rodu patří plamének horský (Clematis
montana). Není vybíravý na stanoviště (i když
v úplném stínu se mu dařit nebude) a může se
pnout po plotě, altánu i staré, dávno neplodící
jabloni či hrušni. I řez je snadný: stačí jen po
odkvětu ostřihnout odumřelé nebo slabé výhony.
Zahradních třezalka (Hypericum).
Rozložité vzpřímené keře jen málokdy přerostou výšku
jednoho metru a daří se jim v propustných, třeba i
neúrodných kamenitých půdách na slunci i v polostínu.
Nepřehlédnutelné zlatavé talíře květů se objevují od
června do září, a pokud se keř příliš rozroste, můžete jej
na jaře směle zkrátit. Nutné to však není.
Pryšec mnohobarvý
(Euphorbia polychroma) je jako nenápadný
číšník v dobré kavárně. Svou tichou, nevtíravou
práci odvádí na skalce, mezi trvalkami, ale třeba i
u rybníčku nebo v popředí různých jehličnanů - a
sluší mu to od jara až do podzimu. Dorůstá výšky
30 až 50 centimetrů a během let vytváří elegantní
kulaté trsy.
Křešina čili montbrécie (Crocosmia) připomíná
jakoby zmenšený mečík, ať už vzhledem, nebo
nároky a způsobem pěstování. Pokud její hlízy na
jaře zasadíte do propustné půdy na slunném či
polostinném stanovišti, odmění vás květy, které se
objeví v červenci a vydrží až do prvního mrazu. Pak
nezbývá než hlízy zase vyjmout ze země a uložit k
přezimování do sklepa nebo do garáže.
Škála barev květů montbrécie se pohybuje od
citronově žluté po sytě červenou.
Břečťan popínavý (Hedera helix) - zasadit a zapomenout - to je stručný návod pro
pěstitele břečťanu popínavého (Hedera helix).
Zapomenout ale neznamená přehlédnout: moderní
odrůdy téhle vděčné popínavky totiž snad ani
minout pohledem nelze. V širokém sortimentu
se najdou břečťany se zlatou kresbou na listech
(Goldheart), právě tak jako zelenobílé nebo vzorované růžově či vínově. Při výsadbě
ovšem nezapomeňte na pravidlo: čím méně zelené
barvy na listech, tím víc slunce rostlina potřebuje.
