Při návštěvě showroomů se
setkáme se čtyřmi základními kuchyňskými řadami
- tradiční, moderní klasikou, minimalistickou modernou a country stylem (někdy také pod pojmenováním rustikální styl).
V těchto čtyřech skupinách jsou
pak nabízeny modely různě barevně a materiálově řešené.
U tradičních linek a sestav v
country stylu se zpravidla setkáme
s profilovanými dvířky, která jsou z
nejrůznějších typů dřevin (nebo z
jejich imitací). Často jsou tyto řady
v jedné, a to bílé barvě. Pracovní
deska zpravidla imituje kámen, nebo
je z umělého kamene, z imitace
dřeva, případně z dřevěného masivu.
Prosklení skříněk a profilování polic
ctí celkového ducha kuchyňské
linky.
Problémem u těchto řad bývá
hladké zakomponování současných
spotřebičů. Optimální je, když se použijí vestavné typy ledniček a myček, které zmizí za dvířky skříněk.
U pečicí trouby, sporáku a případně mikrovlnky je potřeba dátsi větší
práci s hledáním co nejvíce neutrálního typu, který v záplavě
klasiky nebude působit jako pěst
na oko. Vhodné by také bylo, aby
tradičně vypadala i vodovodní baterie u dřezu a rovněž dřez by měl
být spíše bílý než nerezový. Do
klasické kuchyně se více hodí malé domácí spotřebiče v retrostylu.
Moderní domácí roboty, toastery,
váhy a kávovary raději uklízejte do
skříněk a nemějte je trvale na pracovní desce.
Při určování typu kuchyně existují dvě hlavní linie. Tu první lze nazvat klasickou
- a ačkoliv to může vypadat jako
protimluv, je tomu tak, protože moderna už má svou historii
(vždyť trvá již téměř sto let), a tudíž se u ní vyprofiloval název „klasická"
linie. Druhý proud reaguje na ty
nejaktuálnější trendy. Minimalismus a hightech jsou jeho hlavní inspirace.Těmto kuchyním dominuje
nerez, sklo a umělý kámen. Kuchyň v té umírněnější verzi se
snadno zařizuje, všechny spotřebiče i kuchyňské pomůcky sem
dobře zapadnou a vizuálně z kuchyně netrčí. Minimalistická moderna je ovšem pro mnohé lidi těžko
stravitelná - a navíc, pokud má
vypadat skutečně dobře, vyžaduje
značnou míru pořádkumilovnosti.
V tradičních kuchyňských řadách se
drobný nepořádek snese, v omezené
míře je dokonce žádoucí. Ale musí jít
o řízený chaos.
Postavit jídelní stůl do velké místnosti je snadné.
Velký boj o centimetry
nastává ve chvíli, kdy se místa
nedostává.
V malých bytech přicházejí
pořad stará známá a osvědčená kolečka, posuvná a otoč-
ná kování. Tam, kam se zkrátka
nevejde velký stůl nastálo, musí
se odněkud vysunout, sklopit
nebo přijet. Stůl v garsonce nebo
v kuchyňském koutu může být v době, kdy není
provozu, skrytý pod pracovní
deskou nebo sklopený na boku
kuchyňské linky či na stěně. Někteří výrobci nabízejí i otočné
desky, které jsou v „období
klidu" zasunuty pod pracovní
deskou linky a v případě potřeby se z ní vytočí ven. Úsporu
místa znásobíte také vhodnou
volbou židlí. Nejméně prostoru si
nárokují skládací a stohovatelné
židle. Nutno podotknout, že
všechna tato řešení nejsou zrovna
ideální pro nějaké velké stolování.
Svými možnostmi více navozují
kavárenskou atmosféru.
Optimální jídelní stůl má
velikost 120 x 80 centimetrů.
Každý centimetr navíc zvyšuje
komfort všech stolovníků. Abyste
mohli kolem něj chodit, měla by být hrana stolní
desky 70 centimetrů od stěny
(na zasunutou židli se počítá 10
centimetrů, minimální průchod
je 60 centimetrů). Výsledná
podlahová plocha, která by měla
být standardnímu jídelnímu stolu
věnována, je 260 x 220 cm. Má-li stůl v hierarchii domácnosti
výsadní postavení, věnujte mu
samozřejmě (máte-li možnost)
místa více.
