V řeckých a římských domech byly vodní nádrže nezbytným doplňkem atria. Do našich časů se dochovaly mistrovské zahrady Číny, Japonska a Koreje, kde je voda rovnocenným architektonickým materiálem vedle kamene a rostlin.
Oddenky leknínů jsou pevně zakotveny v zemině, z níž získávají část živin, zbytek se vytváří pomocí fotosyntézy v listech. Jsou-li listy poškozené, nebo znečistěné, rostlina trpí podvýživou. Také chudá vyčerpaná zem či špatně namíchaný substrát mají na počet květů vliv. Ideální směs zemin pro lekníny je ze 4 dílů drnovky, 2 dílů dokonale zetlelého hovězího hnoje, 1 dílu rašeliny a 1 dílu jílu. To lze ještě obohatit umělými hnojivy.
Hledět si musíme zdravotního stavu rostliny - různé rány v listech nebo požer hmyzu otevírají vstupní bránu infekcím, oddenek poškozený pří dělení může v teplé vodě shnít. Na spodku listu škodí larvy hmyzu - ty však spolehlivě hubí rybky, žáby a čolci. Přemnožené plovoucí rostliny leknínům stíní, v nádobách se substrátem se může uchytit plevel.
Od října do dubna potřebují nádrže s lekníny plné slunce, nic by je nemělo stínit. Proto vysazujeme vyšší vodní i pobřežní rostliny na severní stranu jezírka.
Nejmenším bazénkem pro lekníny je úplně osluněná nádrž s hloubkou vody asi 60-100 cm, o rozloze alespoň 5 m2.
Umělá hnojiva mohou být velice nebezpečná pro vyváženost vodního prostředí - používáme je jen v krajním případě. Dáváme je doprostřed substrátu v poměru 1:100, zabalená v papírku či hadříku, hlouběji pod oddenek.
Máme-li pocit, že lekníny hůře kvetou, vyzvedneme nádobu z vody a do substrátu zapíchneme několik tyčinek speciálního kombinovaného plného hnojiva pro vodní rostliny.
Dělení leknínů provádíme pravidelně jednou za 3 až 5 let, nejlépe na jaře od března do května. Vyjmeme je z nádoby a oddělíme, odřízneme nebo odlomíme nadbytečné růžice tak, aby každý oddenek měl několik kořenů.
