Laik, zvyklý ještě z dob svých předků vídat na venkově různé pletené koše a košinky, označuje většinou tento nábytek jako „proutěný“, neboť jediné, co zaznamená, jsou spletené „proutky“. A to je velký omyl, protože nábytek, který vám nyní představíme, nemá s proutím vůbec nic společného. Bývá zhotovený z ratanu, bambusu, banánovníku, vodního hyacintu. Pod krásnými kousky jsou podepsané ruce tvůrců až z daleké Jávy.
Vzhled určuje materiál. Základem pro výrobu ratanového nábytku je dužina liány, jejíž části se dále upravují. Z neloupaného ratanu se zhotovují křesílka, stolky, paravány, které díky své odolnosti proti povětrnostním podmínkám poslouží velmi dobře nejen v interiéru, ale také jako zahradní nábytek. Často bývá otázkou uživatelů, jak takový nábytek udržovat a jestli se skutečně dá použít ven, případně tam i ponechat přes noc. Odpověď je naprosto jednoduchá: Pokud nějaký nábytek na zahradu, tak právě neloupaný ratan, jehož povrch je chráněný kůrou. Za normálních okolností by mu deštík nevadil, ale naše kyselé deště jsou příliš agresivní, stejně jako nepřirozené výkyvy teplot. Proto by nábytek z přírodních materiálů neměl stát trvale ve vlhku (výrobci opatřují nohy naspodu kovovými „návlečky“, takže jsou alespoň částečně chráněné proti vzlínání vlhkosti). Úplně nejlepší je postavit nábytek na pevný podklad - dřevo nebo dlažbu, která je navíc zajištěna přístřeškem. Jakmile začne pršet, raději ho ukliďte pod střechu, do sucha, zajistíte mu tím mnohem delší životnost.
Loupaný ratan zbavený kůry se povrchově dále upravuje mořením a lakováním. Kombinace se dřevem (do módy se vrátily i tmavé odstíny) z něj činí prvek, který se stále více objevuje v našich interiérech. Poslední novinku představuje tzv. černý ratan - materiál pocházející z jiného rodu
tropické rostliny. Je mnohem tužší, na povrchu je patrná kůra. Nedá se tudíž příliš ohýbat, což se projevuje i v designovém ztvárnění, pro které jsou charakteristické spíše rovné jednoduché plochy.
Nábytek se vyrábí také z banánovníku. Určitě jste tuto rostlinu viděli alespoň na
obrázku, a tak si nyní představte, že se části této rostliny srolují a stáčejí do různě silných provazů. Velmi záleží na tom, jaká firma banánovníky zpracovává, neboť každá smotává a následně upravuje tuto rostlinu jiným způsobem. Jediné, na co je třeba dát u nábytku z „banánu“ pozor, je už výše zmíněná odolnost vůči povětrnostním podmínkám. Vlákno není tak pevné, snáze jímá vlhkost, a tak by nebylo moudré nechávat krásné kousky venku na dešti.
Vodní hyacint je charakterem vláken podobný „banánu“ a stejně jako on se používá spíše pro vnitřní vybavení. Díky svému výraznému vzhledu vynikne spíše na menších kusech (ve větších plochách se už stává příliš dominantní a přehlušuje ostatní vybaveni). Stejně jako v předchozích případech, i vodním hyacintem se oplétají kovové nebo dřevěné konstrukce.
Něco docela jiného je nábytek z bambusu. Na rozdíl od ratanu jsou stonky
bambusu duté, s kolénky, a velmi tvrdé. Při výrobě se nedají ohýbat a tvarovat, takže se tyče provrtávají a spojují, případně svazují. Podle tloušťky stonku je pak nábytek různě silný. U nás existují některé firmy, které bambusový nábytek dovážejí, ale ve středoevropských podmínkách nenalezne takové uplatnění jako ratan.
Sedací nábytek z přírodních materiálů můžete kombinovat i s dalšími doplňky, jakými jsou například lustry, lampy, stolky na květiny, květinové paravány, předsíňové odkládací stěny a zrcadla. Opatříte-li nábytek navíc čalouněním a polštáři v přírodním stylu, vytvoříte naprosto výjimečný interiér.
Kam se hodí?
Na venkov i do městských bytů, do obývacího pokoje, jídelního koutu (vyrábějí se i jídelní stoly s dřevěnou nebo skleněnou deskou), na balkon, terasu, do zimní zahrady.
S ohledem na vyšší váhu Evropanů je základem kovová nebo dřevěná kostra, opletená přírodním vláknem. Především střídání teplot nebo trvalé umístění u ústředního topení takovému nábytku nesvědčí.. Prach dobře odstraníme vysavačem, a pokud je špína mastnější a na předmětu více ulpívá, vyčistíme plochy hadříkem namočeným ve čpavku.
Nábytek můžeme ostříkat i vodou, ale
nevystavujeme jej
přímému slunci,
spíše jej necháme vyschnout
na vzduchu, ve
stínu.
