Přízemní domy s jednou výškovou úrovní jsou ideálem, který se staví v současnosti jen málo - je to příliš prostorově náročné. Proto má dnes i většina stavěných rodinných obydlí více podlaží, o obytných domech nemluvě.
Jednotlivá patra je ovšem třeba spojit - a tak se schodiště stává významnou součástí domu a života v něm. V některých případech však může každodenní několikanásoné překonávání jednotlivých výškových úrovní znamenat slušný sportovní výkon.
Lidé si většinou staví vícepodlažní domy s tím, že v nich budou bydlet i ve stáří. Důležitá je proto rozvaha způsobu využití domu v dalších životních etapách. Právě překovávání výškových rozdílů je jedním z největších problémů starších lidí se sníženou pohyblivostí. Stačí také zlomená noha, těhotenství - a ze schodů se stává největší nepřítel.
Zvláštní kapitolu tvoří schody - a děti. Pro nejmenší bývají schody do určité doby nepřekonatelnou překážkou, pak se stávají důležitým trenažérem při rozvoji motorických schopností. V každém případě schody představují pro všechny uživatele nebezpečí. U malých capartů se proto velmi osvědčují ,,vrátka", u dospělých je nutné dodržet všechna bezpečnostní pravidla. A pozor na šířku schodů. Jsou-li pod 26 nebo nad 32 centimetrů, nejsou dostatečně bezpečné.
Schodiště musí být dostatečně pevné, aby uneslo požadovanou zátěž osob, případně i stěhování těžších kusů nábytku. Vlastní schody - schodišťové stupně - tento požadavek ve většině případů
bezproblémově splňují. Horší to však bývá se zábradlím. To má zajistit bezpečnost na schodištích, bránit pádu a být oporou při výstupu i sestupu. (Strmá či úzká schodiště mají mít průchodnou šířku ramene 50 až 70 centimetrů a zábradlí po obou stranách, abyste se při chůzi mohli opírat oběma rukama). Zábradlí a jeho výplň představují vedle toho prvky, jež se výrazně podílejí na estetickém vyznění schodiště. Právě kvůli němu a touze po originalitě se často objevují schody, jejichž zábradlí přestávají plnit svou základní funkci - bezpečnost. A pokud jsou obyvateli domu navíc malé děti, opatrnost při výběru je na místě. Problém s bezpečím však mohou mít i lidé nemocní (či lehce nebo více podroušení). ,,Otestovat" bezpečnost zábradlí však může kdokoli například při výpadku elektrického proudu.
Otázka, jak mohla některá schodiště projít kolaudačním řízením, nechme stranou. Zajímavější je důvod, proč se někteří stavebníci mnohdy nenápadně, ale zato soustavně vystavují pocitu vzrušení, jež možná zažívali stavební dělníci při stavbě mrakodrapů. Touha po originalitě může být prostě silná.
Schodiště bez zábradlí vypadá třeba v mezonetovém bytě určitě efektně a kolaudační komisi lze uchlácholit tvrzením, že jste jen nestihli montáž zábradlí, ale jde o naprosto zbytečný risk. Dokonce někteří malí psi mívají takový strach z výšek, že nesejdou dolů, a je třeba je snést v náručí.
Vyplatí se vycházet z definice, že ,,schodiště je prostor, který vertikálně spojuje jednotlivá podlaží tak, aby umožnilo pohodlný a bezpečný výstup a sestup osobám do kteréhokoli podlaží".
