O bonsajích se v posledních letech napsala už spousta článků, většinou však nerozlišoval bonsaje na venkovní a pokojové, což je velký rozdíl v možnostech pěstování, využití a nakonec i dlouhověkosti.
Začínající pěstitel by se měl rozhodnout, kterým směrem se pustí, málokdo se může věnovat oběma. Městský člověk bez zahrádky nebo alespoň lodžie či balkonu se většinou věnuje bonsajím pokojovým. Pokud umístí do bytu bonsaje patřící k venkovním, dočká se nejspíše zklamání. Rostlina mu začne skomírat a dříve nebo později zahyne. V opačném případě, pokud se dostanou bonsaje pokojové nedopatřením na zahradu, mohou přes léto docela dobře prospívat, ale s příchodem prvních podzimních mrazíků hynou.
Výhodou pokojových bonsají je ve většině případů jejich téměř celoroční vegetace, větší roční přírůstky a možnost častějšího tvarování. Musíme si uvědomit, že venkovní bonsaje začínají rašit někdy v průběhu dubna až května a růst ukončují během srpna až září. Těšit se z nich můžete jenom půl roku, kdežto pokojové se zelenají po celý rok. Ale taková zasněžená bonsaj v zimní zahradě má také své kouzlo...
Zájem o venkovní bonsaje se zvyšuje. Je to dáno především tím, že lze dosáhnout u těchto stromků velkého stáří. Jako bonsaje můžeme využít i naše domácí dřeviny - dub, buk, habr, břízu a další otužilce. Menší zájem o pokojové bonsaje způsobila zřejmě špatná zkušenost pěstitelů s udržením v bytových podmínkách, a to zejména potíže se zálivkou. Ošetřování rostlin venku je samozřejmě jednodušší, zálivku nám často obstará vydatný déšť či ranní a večerní rosa. Nesmíme však na přírodu moc spoléhat, raději kořenový bal bonsají pravidelně kontrolujeme. Na zimu zapustíme rostliny hlouběji do země, buďto s miskami nebo je z nich opatrně vyklopíme. Někteří pěstitelé ukládají své miláčky do chladných sklepů a občas se přesvědčí, zda nepotřebují trochu zalít.
Na jaře, když pomine nebezpečí silnějších mrazů, putují bonsaje opět na zahradu, balkon či terasu.
Po sestřižení korunky se můžeme těšit na další růst stromku.
